Zjistili jsme, že dokážeme za týden ušetřit několik tisíc😱👍 , ale taky že utratíme pěknou dardu a to i když už k penězům přistupujeme vědomě nějaký ten pátek. Tahle výzva fakt může převrátit váš vztah k nakupování a tím penězům. Jak to šlo nám se dočtete v tomhle článku BEZ PŘÍKRAS.
Když jsem se rozhodla vyzkoušet no spend challenge, netušila jsem úplně, jak to dáme se 3 dětmi. Chtěla jsem to ale zkusit a zjistit, jak moc můžeme omezit naše výdaje a hlavně sledovat, jaké je obvykle naše nákupní chování.
Jak to probíhalo a co si z výzvy odnášíme si můžete přečíst v dnešním článku.
Příprava na výzvu
V pondělí před začátkem challenge jsem se vydala do Albertu, kde jsem nakoupila vše potřebné za 1800 Kč. Dobrým bonusem byl cashback 5% od Airbank, který mi přistál na účtu, takže jsem odcházela s pocitem, že jsem ušetřila ještě víc.
Udělala jsem si dostatečné zásoby masa, mléčných výrobků, luštěnin, obilovin a pod. Soustředila jsem se na věci, co byly v akci a ještě na ně byla akce pro členy klubu.
Zapojily se i děti
Dětem jsme vysvětlili, že teď nebudeme týden venku nic navíc kupovat. Řekli jim o co jde a proč to děláme a připravili se na jejich kňourání aneb chci toooo, mamííí 🙂
Pravidla challenge
Pravidla byla jasná: povolené nákupy zahrnovaly jen nezbytné položky, jako je
- pečivo (pouze chleba a rohlíky, žádné „pekárenské mňamky“),
- drogerie a lékárenské produkty,
- nutné věci do školy a kroužky pro děti,
- jízdenky.
Zakázané bylo cokoliv mimo tento seznam a jmenovitě jakékoli svačinky z obchodu, obědy v restauracích, káva, dortíčky a oblečení.
Můj týden bez zbytečných výdajů
Úterý: První den challenge byl trochu překvapivý. Děti potřebovaly nutně věci do kroužku, a tak jsem musela utratit 1098 Kč ve Sportisimu a dalších 99 Kč v Kiku. Muž to bral tak, že jsme to nedodrželi a nebyl to zrovna dobrý start, já to tak ale nevnímala. Věděla jsem, že jsme nešli do obchodu jako bychom obvykle šli, ale hlavně že jsme si v tom Sportisimu ani v Kiku nekoupili nějakou tu kravinku na pokladně, prostě proto, že jsme měli už celkem hlad a ta proteinovka byla za fajn cenu. 🙃
Středa: Další den jsem šla pro chleba a rohlíky do Albertu a utratila 764 Kč, k tomu 87 Kč za jízdenky na vlak, protože jsem se dozvěděla, že musím do školy dříve, než jsem plánovala.
Čtvrtek: To šlo dobře, koupila jsem si jen jízdenku do práce. Jupí 🙂
Pátek: Utraceno 42 Kč za jízdenky a 100 Kč za průkazku do knihovny, abych mohla mít doma včas knihy potřebné ke studiu.
Sobota: Skvělý den – žádné útraty! Zůstala jsem doma, vařila jsem na další týden a užívala si klidného víkendu bez zbytečných výdajů.
Neděle: Byli jsme na bohoslužbě v našem sboru CB Frýdlant nad Ostravicí, kde se zrovna vybírala sbírka na rodinu z Opavy postiženou povodní. Tohle si člověk nenaplánuje a je to správný výdaj navíc, i když jedeme no spend – Dala jsem 500 Kč na dar pro pomoc při povodníc. K tomu jsem koupila dárek k narozeninám pro kamaráda za 249 Kč a doplnila zásoby mléčných výrobků a pečiva v Penny za 317 Kč.
Pondělí: Dneska zase dobrý den, žádné utrácení, žádné návštěvy obchodů
Co jsme si odnesli z no spend challenge
Během naší no spend challenge jsme si uvědomili, jak důležité je plánování jídla a jak snadno se dají vynechat zbytečné výdaje. Zjistili jsme, že máme velké rezervy v této oblasti, zejména když ráno spěcháme a nestíháme si nachystat svačinu nebo oběd na celý den. Je to pro nás výzva, na kterou musíme myslet hlavně den předem. Je to pro mě třeba půl hodina v kuchyni, ale neskutečně se to vyplatí a můžu si u toho třeba povídat s manželem po práci 😉
Já osobně jsem asi takový sparťan 🙂 takže mě hodně bavilo sledovat a bořit automatické návyky plynoucí z ducha doby „můžu mít všechno hned“ aneb „okamžitě uspokojím jakoukoliv potřebu“.
Bylo to zrovna i v den státního svátku, kolegové hodně řešili, že bude zavřeno atd. a já si uvědomila víc než kdy jindy, jak osvobozující je umět nakupovat opravdu smysluplně a nebýt vlastně závislá na tom, že musím denně nakupovat.
Pořád chceme šetřit čas, ale většina z nás denně do toho obchodu zajede. To nejen že stojí peníze, ale taky mnohem víc času, než nákup takhle jednou týdně.
Čím víc návštěv obchodů, tím víc vzrůstá riziko utrácení.
Slevy, výhodná akce a strach, že za týden už takhle výhodně nenakoupím, dobroty u pokladny, kde čekám 3 minuty a nudím se …. NIC z toho jsme si nekoupili a světe div se, přežili jsme a ještě jsme ušetřili 😉
Zajímavé bylo také sledovat, jak jsme obvykle byli zvyklí kupovat svačiny nebo obědy venku. Dvakrát jsme šli na procházku a myslím, že bychom si určitě něco koupili. Tentokrát jsme se však museli soustředit na to, abychom si svačinu vzali s sebou. Když jsme to neudělali, museli jsme počkat na jídlo až doma, ačkoli děti často kňouraly, že mají hlad. Nakonec to bylo oukej. Ono tohle je hodně o nás rodičích – budeme uspokojovat jejich „potřeby“ ihned a budeme pak čelit „hladu“ všude, nebo je naučíme myslet na své potřeby předem případně být chvíli o hladu a počkat si na dobré a výživné jídlo namísto nějakého nesmyslu na benzínce atd. Samozřejmě tady mluvím o starších dětech, ne batolatech atd. 😉
Ušetřili jsme?
Utratili jsme i tak celkem necelých 5000 Kč za týden včetně benzínu. Což je mazec vzhledem k tomu, že jsme jeli takovou „extrémní“ výzvu, že jo.
Chtěli bychom to příště stáhnout minimálně na 3000 Kč týdně.
Obvykle si ale oba s mužem kupujeme svačinu v obchodě, vlastně nevím proč, když ji ráno chystáme dětem 🙂 Taková svačina to se nezdá, ale je to tak 60-150 kč podle toho jaké blbosti (v akci samozřeeejmě) si člověk do toho košíku naháže.
Taky si zapomínáme brát ten oběd, nebo ho zapomenu uvařit a pak si ho musíme koupit – Adam si kupuje hotovky za nějakých 89 Kč v Penny, to já nedávám 🙂 já si v tom případě dám buď půst (jednou týdně max) nebo jdu na meničko za 149 Kč.
Takže jenom za tyhle věci jsme ušetřili 600 Kč za svačiny a 1200 Kč za obědy. 😱
Byla jsem venku s kámoškou 2x a nekoupila jsi obvyklé kafíčko za nějakých těch 80 Kč = 160 Kč + přiznám se, dám si občas i dortík a to je další kilčo. protože se přece potkáme jednou za čtvrt roku, tak si … co? Musím koupit dort 😅🤯 Dobré zjištění, ehm 🙂
3x týdně jsme byli s dětmi odpoledne venku v kritické blízkosti obchodů a občerstvení. Prudili, ale nic nedostali. Nazdar. Obvykle tohle stojí třeba 60-150 jen za pár blbin v pekárně a k tomu pitíííí a jak se člověk nechá ukecat na kebab je to 500 minimálně v háji.
Díky výzvě jsme celkově jsme ušetřili minimálně 2500 Kč.
Tato zkušenost mě naučila, jak moc jsme zvyklí automaticky utrácet za věci, které ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme. Bez toho, abych se do výzvy pustila, bych si to nikdy tak jasně neuvědomila.
Celkově nás no spend challenge motivovala k větší uvědomělosti a plánování.
Malé věci dělají MEGA rozdíl!
Jsme odhodláni pracovat na našich zvycích a těšit se z úspor, které můžeme využít na smysluplnější věci.
Zdá se to, pár korun za pečivo, pár korun za kafe, mini hračku z Kiku …. jenže je neskutečné, jak moc rychle se to nastřádá a takhle člověk ušetří za měsíc klidně i 10 000 Kč a to už je pořádná sumička, která se dá použít třeba na něco, co jsme si mysleli, že si fakt dovolit nemůžeme a nebo si na to musíme vzít půjčku – nový vysavač, trouba, plastové okno …
Ve výzvě pokračujeme plynule dál, i když ne úplně striktně. Chtěli bychom si ji pak prodloužit na celý měsíc, tak na to jsme opravdu zvědaví.
Co vy? Jdete do toho?